Copyrightské humoresky ± část II.

Od napsání prvního dílu už uplynul nějaký ten pátek (respektive 7). Za tu dobu se stihla udát hromada věcí, které porážku sourozenců SOPA/PIPA degradovaly na úroveň vítězství nad bezrukým v páce: Spáchali nám atentát na Megaupload, hromada dalších serverů z úcty k němu provedla harakiri a ACTA se konečně předvedla v celé své kráse. Celkově jsme se tedy posunuli trošku blíž diktatuře držitelů copyrightu, jejichž snaha udržet své obchodní modely naživu připomíná panice, který se z touhy po potomcích snaží vytvořit Frankensteinovo monstrum. Alternativní způsob sice nikdy nezkoušel, ale má k němu zcela jasný postoj:

Na uklidnění jsme mu museli pustit trochu BDSM

O škodlivosti démonizace sexu pochybují maximálně tak mí oblíbení texasští traktoristé. Kam ale vede podobný postoj k pirátství a copyrightu si uvědomuje jen pár lidí. Bohužel se nemusíme uchylovat k divokým hypotézám. Výborné příklady zvrhlosti ©holderů a důsledků zařazení pirátství mezi smrtelné hříchy už totiž existují. První z nich dnes proberu a ukážu, že i kdybychom ACTA slavnostně ukřižovali, spálili a sešňupali, budeme pořád daleko od vítězství. Je totiž potřeba kompletně překopat způsob, jakým držitelé © a texasští traktoristé přemýšlejí.

Začneme zlehka - Justinem Bieberem. Ať se to někomu líbí, nebo ne, tenhle mladík je slavný především díky svému talentu, píli, úsilí ... a Internetu. "Začínal" totiž tak, že na Youtube nahrál covery jiných hudebníků. Všiml si toho jistý talent manager, bada bim, bad bum a z Justina se stal celosvětový hudební fenomén.

O to vtipnější tak bylo, když mu Youtube zakázalo nahrát klip k jeho vlastní skladbě. Samozřejmě, že jde výhradně o záležitost Justina a jeho music labelu (Universal) a nikomu jinému do toho nic není, ale jako ukázka bizarnosti ve kterou se copyright a jeho vymáhání přeměnily, to slouží perfektně.

Karma ale občas zafunguje i jinak než ohřátím vody. Universalu totiž o několik měsíců později prostřednictvím neznámého vtipálka na Youtube zablokovala všechna Justinova videa. Snad už ani není třeba zmiňovat, že nejvíce to překvapilo zrovna představitele daného labelu. Jejich vlastní medicína, spočívající v postupu "cenzurovat-zakázat-až nakonec vyšetřovat" jim z jakýchsi důvodů moc nechutnala.

 

Vypadám snad jako doktor? Jak jsem to měl vědět?

Hudební vydavatelství jsou vůbec vtipná sorta lidí v mnohém připomínající osoby po lobotomii. Levá ruka jakožto velvyslanec pravé hemisféry například posílá blogům ukázky z nových či nevydaných alb. Jde o chvályhodnou činnost, v ideálním případě prospěšnou pro všechny zúčastněné strany: blog získává návštěvnost, umělec propagaci a label zisky. Problém nastává, pokud je pravá ruka napojená maximálně tak na prodlouženou míchu. Rozesílá pak totiž těmtýž blogům nařízení k odstranění daných ukázek, jakýchkoli odkazů na ně a hrozí tvrdými pokutami. Pokud se třeba zrovna kopie nařízení pro vás nenápadně zatoulá do spamu, můžete si rovnou nacvičovat zhýbání se pro mýdlo.

Těším se, až se k látce dostane Aronofsky

Příběh výše se naštěstí povedlo vyřešit vcelku rozumně. Jestliže totiž chcete chcete nadělat pořádnou paseku, musíte se obrátit na stát. Přivítejte tak, prosím, Dajaz1, velmi populární web zaměřený na hip-hop. Tak oblíbený, že mu skladby svých hudebníků zasílali sami víceprezidenti hudebních labelů. Dokonce tak slavný, že jej americká vláda (spolu s několika dalšími weby) zavřela a zabavila jeho doménu. Zatím normál, což? I vládě to přišlo málo a rozhodla se tak, že celou blokádu natáhne na jeden celý rok, během kterého všem ukáže, jaká je šikovná.

Nejprve všechny ujistila, že o Internetu ví zhruba kubický prd. Když se majitel Dajaz1 nedočkal jakýchkoli informací o svém případu a začal se domáhat práva na navrácení domény, vláda předstírala, že ho nevidí a dokonce se tím veřejně chlubila. Inu, když vás nepochválí ostatní, musíte sami. V záchvatu nadšení na sebe taky práskla, že doménu zabavila čistě a pouze kvůli těm skladbám, které blogu poslali zmínění vysocí představitelé labelu.

Aby o ní nepochyboval už vůbec nikdo, rozhodla se, že celý případ zapečetí a znemožní právnikovi Dajaz1 získat o něm jakékoli informace nebo třeba jen nahlédnout do původního soudního příkazu. Doporučuju přečíst celý článek na TechDirtu - tolik fantastických nápadů v rámci jednoho případu se jen tak nevidí.

Sice už snad chápete, proč jsme ve srabu i když ACTA neprojde, ale další článek i přesto věnuju dalším třem velmi bizarním případům souvisejícím s copyrightem. Celá paleta téhle problematiky je totiž nesmírně pestrá a byla by škoda vás ochudit o argumentační munici.

Failshitovica© do I. nohy

V nedávné době se sešlo tolik drobných failshitů, že jsem se z nich rozhodl vyrobit destilát - failshitovicu©. Některé ingredience nejsou úplně čerstvé, ale k hnilobě mají ještě daleko a jsou možná i tací, kteří je ještě neokusili. Tak tedy: rock'n'roll!

Manhattanský federální okresní soud 23. prosince 2011 rozhodl, že Irán a Hizballáh "materiálně a přímo" podporovali Al-Káidu. Na vyhlášení třetí světové to ještě není, ale nemusí pršet, stačí když kape. Jestli totiž máte střechu tak děravou jako mají USA nefunkční pud nerozpoutávání válek, jste v úzkých místech co by dup.

Lekl jsem se, že slavného to krátkozrakce (podle kvality článků opravdu vylučuju možnost hyperopie) a demagoga Jiřího Hrebenáre kdosi až teď připustil do blistů, kde tak může přispívat k výrobě failshitovice©. Pohled na seznam jeho článků mě ale uklidnil, suroviny pro můj destilát píše už příjemně dlouho.

Posunuli jsme se o krok blíže k mému snu o státu, kde bude vše špatné zakázáno a trestáno. Na rozdíl od většiny z vás mám naštěstí stejný hodnotový žebříček jako naše blahoslavená diktatura. Kromě drog, cigaret, alkoholu, tučného jídla, benzínu a podnikatelského ducha také z hloubi své duše nenávidím hry. Nikoli pouze hazardní, ale obecně všechny, ve kterých lidé dobrovolně soutěží. Nedávnou čistku na pokerovém turnaji o jednu korunu tak sice vnímám jako selhání státu, který by měl své pravomoce začít využívat pořádně a zakázat i hokej, fotbal a mikci do dálky, ale pořád lepší než nic!

Posledně jmenovaná aktivita je už nepochybně dávno zakázaná ve francouzském městečku Cesson-Sévigné. Není totiž nic ohavnějšího, než jako muž vzpřímeně a hrdě vykonávat potřebu a metaforicky tak ženám ukazovat falický prostředníček. Poslední zbytky nehorázné samčí dominance tak tamní radnice zcela rozdrtila a zakázala oslovení mademoiselle.

Jak se dívám, failshitovica© celkem píše. Na zdraví!

SOPA aneb jak rozbít Internet - část I.

Cítíte ten smrad? To si zábavní průmysl a jeho loutky RIAA a MPAA nemohou pomoct a snaží se svoje nahnilé obchodní modely udržet při životě. Tahle nekro-nostalgie se už sice táhne neuvěřitelně dlouhou dobu a vzniklo kvůli ní tolik různých hybridů, že se v nich běžný člověk prakticky nemůže orientovat (ACTA, HADOPI, COICA, Millenium Act atd.), ale tentokrát jde opravdu do tuhého. Kongresu USA se totiž povedlo namíchat tak úžasný mišmaš nevzdělanosti a krátkozrakosti, že se mu může reálně povést rozbít Internet (nemluvě o tom, že by zábavní průmysl dostal ještě volnější ruku při cenzurování prakticky čehokoli, viz připravovaná část II.). Použití takového slovníku je hned z několika důvodů opravdu na místě a první z nich si probereme v dnešním článku.



(Pokud se vám nechce číst, můžete kliknout na video výše. 4 minuty zvládnete a nedozvíte se sice vše, co v tomhle článku, ale to podstatné ano. Jestli ale máte čas a vůli, pustíme se do toho, proč je SOPA fail, podrobněji.)

Stručně řečeno vznikli sourozenci SOPA a PROTECT-IP proto, aby majitelé copyrightu dostali možnost blokovat přístup na weby, které se zaměřují na jeho porušování.

Jelikož jsou v hledáčku především zahraniční weby, inspirovali se soudruzi u velkého čínského firewallu a k blokování tak bude docházet na úrovni DNS. Pokud se tak vydáte na běžnou www adresu, dostanete krásně barevný banner. Místo toho však "stačí" přímo zadat DNS adresu, tedy číslo ve formátu 194.71.107.15 a jste, kde jste chtěli. Na Redditu už dokonce existuje seznam domén nejdůležitějších webů a další sajta zase nabízí další způsoby, jak blokaci DNS obejít. Systém zástupných adres, díky kterému si nemusíme pamatovat dlouhé cifry, má ale své opodstatnění a pokud ho začneme obcházet, hrozí držkopád do několika velkých bezpečnostních jam. Dost z těch, kteří stáli u vzniku Internetu tak proti SOPě aktivně vystupuje a právě od nich pochází výraz "rozbít".

Neautorizované streamování by dostalo upgrade na těžký zločin a zmizela by "oáza klidu", kterou poskytoval Millenium Act stránkám, které se o odstraňování chráněného obsahu alespoň snažily (tedy důvod, proč pořád funguje třeba YouTube).

To nejlepší samozřejmě na konec: internetoví provideři a majitelé webů by měli za povinnost bránit svým uživatelům ve zveřejňování chráněného materiálu a de facto by nesli zodpovědnost za cokoli, co by jim filtry proklouzlo. Nebavíme se ale jenom o nějakých drobných blozích. Kudlu na krk totiž dostanou i vyhledávače nebo sociální sítě. Pokud majiteli copyrightu přijde, že daná stránka nefiltruje dostatečně, může soud třeba utnout přívod peněz z reklamy nebo od sponzorů.

Důsledků tohoto aspektu je několik. Jednak povedou zvýšené náklady k menšímu počtu nových projektů a ty existující by mohly dost dobře zbankrotovat. Jednak by v praxi bylo možné dosáhnout zastavení činnosti webu uveřejněním odkazu třeba na Pirate Bay v komentářích. Pokud je člověk megaloman, mohl by jít třeba po YouTube. Když už, tak pořádně, bitches.

Nepřekvapí tak, že proti SOPě vystupuje množství významných lidí a společností, jako jsou Google, Yahoo!, eBay, American Express, zakladatel Wikipedie Jimmy Wales, spoluzakladatel Twitteru Evan Williams a další.

Takhle načrtnuté to ale leckterým lidem nejspíš pořád přijde docela neškodné:

"Není přece možné, aby třeba hudební vydavatelství nechalo zavřít celý web kvůli videu, na které ani nemá práva! Nebo kvůli skladbě, kterou webu samo poslalo! Nebo aby se to celé vymklo z rukou a obžalovaný neměl po dobu jednoho roku přístup k vlastnímu soudnímu spisu!" Samozřejmě, že to možné je a jak uvidíte ve druhé části, už se to děje. Hip, hip, hurá


Použité zdroje:
Knowyourmeme - Protect IP Act / Stop Online Piracy Act
Motherboard - Break In Case Of Censorship 
Reddit - SOPA Emergency List 

Národní arogance, nebo sladké pečivo? (update)

(v případě přednostního zájmu o update doporučuji sescrollovat na konec článku)

Nechutné množství lidí si myslí, že není problém mít oboje. Jejich vlastní nevzdělanost a vyspělost naší civilizace jim ale křiví výhled. Máslo a cukr, které jsou totiž potřeba na opravdu výborné sladké pečivo je občas potřeba dovážet. Omezení dovozu se ale nemusí projevit okamžitě, másla může být dost, jaká by byla cena bez cla se nejspíš není, jak dozvědět a domácí výrobci si spokojeně funí. A to naše, domácí, národní, to je přece nutné chránit (nikoli arogantně zvýhodňovat, pozor na terminologii)!

 

Mysleli si to i Norové a ejhle, letos jich bude hromada bez dortíků a buchet (případně si dosaďte jinou potravinu, hnidopiši). Nejde sice o nejaktuálnější věc, ale dnešní článek na Novinkách mě přiměl téma trochu rozebrat. Abyste tedy věděli: v Norsku  platí famózní omezení mimo jiné na dovoz radosti z pečení. Většina prodávaného másla musí být domácí, dovozní kvóta stačí tak na namazání tří jednohubek a celní sazba přetéká přes 25 %.

 

Jsem smířený s tím, že většina lidí o Bastiatovi nikdy ani neslyšela a tak si podstatnou část života myslí, že dovozní cla a podobné failshity jsou věc prospěšná a že když izolujeme celý národ, začnou najednou ekonomické zákony fungovat jinak a všichni budou žít lépe, zdravěji a všude zavládne láska. Pořád mě ale překvapuje, jak tupí musí lidi být, aby si totéž mysleli i když se naplno projeví důsledky takového přístupu. Třeba tato madame na svém blogu nejprve obsáhle píše o norské dovozní politice, pak přejde k popisu nastalé situace a celé to neuvěřitelně stupidně zakončí větou "Norsko razí trend lokálních [ . . . ] potravin, a to je dobře." Ano, nedostatek potravin způsobený špatnou politikou je extrémně příjemná věc.

Jaktože nikoho nenapadlo hnát to ještě dál a stanovit si pro sebe vlastní importní kvóty na všechno? Koneckonců, jak by se všem žilo perfektně, kdyby byli odkázáni jenom sami na sebe a ostatní by jim nedělali konkurenci. K čertu s dělbou práce!

Tisk to samozřejmě celé korunuje svou tupostí, kterou ještě prodává jako vzdělanost. Výše odkazovaný článek na novinkách třeba popisuje opatření norské vlády, která dočasně snížila dovozní cla a zrušila mléčné kvóty, jako drastická. Zmíněné kvóty pak údajně měly bránit zahlcení trhu s mlékem. Musím uznat, že mě už hodně dlouho štvou záplavy procesorů, banánů a aut, na která žádná cla nejsou. Och, kéž by je naše vláda zavedla. 

Většinu lidí ani nenapadne se na kvóty dívat jako na něco, co ve skutečnosti jenom bránilo tomu, aby relativně neschopní zemědělci zbankrotovali, přestali si užívat neférových výhod, které jenom okrádají ostatní a začali se věnovat něčemu, v čem budou výděleční i bez mafiánské pomoci státu. Samozřejmě, že jestli zůstane failshit failshitem, bude si většina lidí i nadále myslet, že cla jsou mocinky fajn a že ochranou státu před tím zlým okolním světem (nikoli izolací, zase ta terminologie!) se všechno bude jenom zlepšovat. A vůbec, Old Spice! Jako důkaz místo slibů se podívejte třeba na Severní Koreu, jak hrdinně vzdoruje nátlaku imperialistického konzumerismu!

Update: Idnes omezeností svých redaktorů zcela owní. Místo něčeho smysluplného jako "Nekončící máslová krize ve Skandinávii ukazuje absurdnost tamních zákonů v celé jejich kráse" se tak může průměrný texaský traktorista dočíst, že "Nekončící máslová krize ve Skandinávii vyvolává u lidí činy na hranici zákona."

Červený kříž zvažuje ochranu 8bitových obětí

U nedávného článku na Kotaku jsem si byl nejdřív skoro jistý, že jsem ho špatně pochopil. Skoro to totiž vypadalo, že Červený kříž napadlo zkoumat dodržovaní lidských práv a Ženevských úmluv ve videohrách. Několik si jich vybral (třeba zástupce sérií Call of Duty a Battlefield) a vcelku nepřekvapivě zjistil, že na nějaké humanitární úmluvy se v nich vůbec, ehm, nehraje.

Nejčastěji si výzkumníci odškrtávali mučení, zbytečně brutální zbraně nebo zabíjení neozbrojených. Populární bylo i ničení kostelů a mešit. Někde tady jsem si už bohužel byl zcela jistý, že jsem text pobral dobře. Pro jistotu mě ale ještě dorazilo vyjádření výzkumníků, které výsledky údajně "nepřekvapily, ale zarazilo je do jaké míry jsou ve hrách lidská práva ignorována". A dva krát dva je čtyři, ale taky méně než 5 a více než 3, pravda.

Vypadá to, že se Červenému kříži povedlo najít hypotetickou okliku pro regulaci násilnosti ve hrách. Nakonec se sice rozhodl celou věc nechat tak a spíše nahlížet na hry jako na nástroj šíření osvěty o ozbrojených konfliktech, ale život je pestrý a tak se nakonec může stát cokoli. Kdyby organizace svůj postoj změnila a u tvůrců her se nesetkala s kýženou vstřícností, neměla by problém ovlivnit příslušné legislativní procesy po celém světě (vsadím se, že v Německu by šla vláda hodně na ruku, viz jejich alternativní obaly her).

Kdyby třeba neuspěl ani tam, pořád zůstává to nejúžasnější - omezenci, kteří volají po omezení násilí ve videohrách dostali úplně nový typ argumentační munice (nebudu se pouštět do toho, proč je regulace videoher naprosto absurdní - pokud to někdo vnímá jinak, nepřesvědčím ho o opaku). Argument, že by stačilo přestat používat reálné historické události by samozřejmě ihned padl. Když už by svou ochranu dostali kromě skutečných lidí i ti 8bitoví, proč by si ji nezasloužili i ti z budoucnosti nebo z jiné planety? I mimozemský bordel z Na Pali 22. století si přece zaslouží svou důstojnost.

Můžu tak jenom doufat, že průměrný texaský traktorista se k téhle informaci ani nedostane. Dovedu si živě představit, jak by ho štvalo, že se někdo ve Virtua-Kongu chová k jeho virtua-pals nějak špatně, gawd damnit! Vzhledem k tomu, jak se v USA poslední dobou kašle na ústavu, si myslím, že i nedávné rozhodnutí tamního nejvyššího soudu, který potvrdil, že videohry jsou chráněny podle práva na svobodu projevu nám může být houby platné.