14. 12. 2011

Národní arogance, nebo sladké pečivo? (update)

(v případě přednostního zájmu o update doporučuji sescrollovat na konec článku)

Nechutné množství lidí si myslí, že není problém mít oboje. Jejich vlastní nevzdělanost a vyspělost naší civilizace jim ale křiví výhled. Máslo a cukr, které jsou totiž potřeba na opravdu výborné sladké pečivo je občas potřeba dovážet. Omezení dovozu se ale nemusí projevit okamžitě, másla může být dost, jaká by byla cena bez cla se nejspíš není, jak dozvědět a domácí výrobci si spokojeně funí. A to naše, domácí, národní, to je přece nutné chránit (nikoli arogantně zvýhodňovat, pozor na terminologii)!
 
Mysleli si to i Norové a ejhle, letos jich bude hromada bez dortíků a buchet (případně si dosaďte jinou potravinu, hnidopiši). Nejde sice o nejaktuálnější věc, ale dnešní článek na Novinkách mě přiměl téma trochu rozebrat. Abyste tedy věděli: v Norsku  platí famózní omezení mimo jiné na dovoz radosti z pečení. Většina prodávaného másla musí být domácí, dovozní kvóta stačí tak na namazání tří jednohubek a celní sazba přetéká přes 25 %.
 
Jsem smířený s tím, že většina lidí o Bastiatovi nikdy ani neslyšela a tak si podstatnou část života myslí, že dovozní cla a podobné failshity jsou věc prospěšná a že když izolujeme celý národ, začnou najednou ekonomické zákony fungovat jinak a všichni budou žít lépe, zdravěji a všude zavládne láska. Pořád mě ale překvapuje, jak tupí musí lidi být, aby si totéž mysleli i když se naplno projeví důsledky takového přístupu. Třeba tato madame na svém blogu nejprve obsáhle píše o norské dovozní politice, pak přejde k popisu nastalé situace a celé to neuvěřitelně stupidně zakončí větou "Norsko razí trend lokálních [ . . . ] potravin, a to je dobře." Ano, nedostatek potravin způsobený špatnou politikou je extrémně příjemná věc.

Jaktože nikoho nenapadlo hnát to ještě dál a stanovit si pro sebe vlastní importní kvóty na všechno? Koneckonců, jak by se všem žilo perfektně, kdyby byli odkázáni jenom sami na sebe a ostatní by jim nedělali konkurenci. K čertu s dělbou práce!

Tisk to samozřejmě celé korunuje svou tupostí, kterou ještě prodává jako vzdělanost. Výše odkazovaný článek na novinkách třeba popisuje opatření norské vlády, která dočasně snížila dovozní cla a zrušila mléčné kvóty, jako drastická. Zmíněné kvóty pak údajně měly bránit zahlcení trhu s mlékem. Musím uznat, že mě už hodně dlouho štvou záplavy procesorů, banánů a aut, na která žádná cla nejsou. Och, kéž by je naše vláda zavedla. 

Většinu lidí ani nenapadne se na kvóty dívat jako na něco, co ve skutečnosti jenom bránilo tomu, aby relativně neschopní zemědělci zbankrotovali, přestali si užívat neférových výhod, které jenom okrádají ostatní a začali se věnovat něčemu, v čem budou výděleční i bez mafiánské pomoci státu. Samozřejmě, že jestli zůstane failshit failshitem, bude si většina lidí i nadále myslet, že cla jsou mocinky fajn a že ochranou státu před tím zlým okolním světem (nikoli izolací, zase ta terminologie!) se všechno bude jenom zlepšovat. A vůbec, Old Spice! Jako důkaz místo slibů se podívejte třeba na Severní Koreu, jak hrdinně vzdoruje nátlaku imperialistického konzumerismu!

Update: Idnes omezeností svých redaktorů zcela owní. Místo něčeho smysluplného jako "Nekončící máslová krize ve Skandinávii ukazuje absurdnost tamních zákonů v celé jejich kráse" se tak může průměrný texaský traktorista dočíst, že "Nekončící máslová krize ve Skandinávii vyvolává u lidí činy na hranici zákona."

Žádné komentáře:

Okomentovat