Od napsání prvního dílu už uplynul nějaký ten pátek (respektive 7). Za tu dobu se stihla udát hromada věcí, které porážku sourozenců SOPA/PIPA degradovaly na úroveň vítězství nad bezrukým v páce: Spáchali nám atentát na Megaupload, hromada dalších serverů z úcty k němu provedla harakiri a ACTA se konečně předvedla v celé své kráse. Celkově jsme se tedy posunuli trošku blíž diktatuře držitelů copyrightu, jejichž snaha udržet své obchodní modely naživu připomíná panice, který se z touhy po potomcích snaží vytvořit Frankensteinovo monstrum. Alternativní způsob sice nikdy nezkoušel, ale má k němu zcela jasný postoj:
Na uklidnění jsme mu museli pustit trochu BDSM
O škodlivosti démonizace sexu pochybují maximálně tak mí oblíbení texasští traktoristé. Kam ale vede podobný postoj k pirátství a copyrightu si uvědomuje jen pár lidí. Bohužel se nemusíme uchylovat k divokým hypotézám. Výborné příklady zvrhlosti ©holderů a důsledků zařazení pirátství mezi smrtelné hříchy už totiž existují. První z nich dnes proberu a ukážu, že i kdybychom ACTA slavnostně ukřižovali, spálili a sešňupali, budeme pořád daleko od vítězství. Je totiž potřeba kompletně překopat způsob, jakým držitelé © a texasští traktoristé přemýšlejí.
Začneme zlehka - Justinem Bieberem. Ať se to někomu líbí, nebo ne, tenhle mladík je slavný především díky svému talentu, píli, úsilí ... a Internetu. "Začínal" totiž tak, že na Youtube nahrál covery jiných hudebníků. Všiml si toho jistý talent manager, bada bim, bad bum a z Justina se stal celosvětový hudební fenomén.
O to vtipnější tak bylo, když mu Youtube zakázalo nahrát klip k jeho vlastní skladbě. Samozřejmě, že jde výhradně o záležitost Justina a jeho music labelu (Universal) a nikomu jinému do toho nic není, ale jako ukázka bizarnosti ve kterou se copyright a jeho vymáhání přeměnily, to slouží perfektně.
Karma ale občas zafunguje i jinak než ohřátím vody. Universalu totiž o několik měsíců později prostřednictvím neznámého vtipálka na Youtube zablokovala všechna Justinova videa. Snad už ani není třeba zmiňovat, že nejvíce to překvapilo zrovna představitele daného labelu. Jejich vlastní medicína, spočívající v postupu "cenzurovat-zakázat-až nakonec vyšetřovat" jim z jakýchsi důvodů moc nechutnala.
Vypadám snad jako doktor? Jak jsem to měl vědět?
Hudební vydavatelství jsou vůbec vtipná sorta lidí v mnohém připomínající osoby po lobotomii. Levá ruka jakožto velvyslanec pravé hemisféry například posílá blogům ukázky z nových či nevydaných alb. Jde o chvályhodnou činnost, v ideálním případě prospěšnou pro všechny zúčastněné strany: blog získává návštěvnost, umělec propagaci a label zisky. Problém nastává, pokud je pravá ruka napojená maximálně tak na prodlouženou míchu. Rozesílá pak totiž těmtýž blogům nařízení k odstranění daných ukázek, jakýchkoli odkazů na ně a hrozí tvrdými pokutami. Pokud se třeba zrovna kopie nařízení pro vás nenápadně zatoulá do spamu, můžete si rovnou nacvičovat zhýbání se pro mýdlo.
Těším se, až se k látce dostane Aronofsky
Příběh výše se naštěstí povedlo vyřešit vcelku rozumně. Jestliže totiž chcete chcete nadělat pořádnou paseku, musíte se obrátit na stát. Přivítejte tak, prosím, Dajaz1, velmi populární web zaměřený na hip-hop. Tak oblíbený, že mu skladby svých hudebníků zasílali sami víceprezidenti hudebních labelů. Dokonce tak slavný, že jej americká vláda (spolu s několika dalšími weby) zavřela a zabavila jeho doménu. Zatím normál, což? I vládě to přišlo málo a rozhodla se tak, že celou blokádu natáhne na jeden celý rok, během kterého všem ukáže, jaká je šikovná.
Nejprve všechny ujistila, že o Internetu ví zhruba kubický prd. Když se majitel Dajaz1 nedočkal jakýchkoli informací o svém případu a začal se domáhat práva na navrácení domény, vláda předstírala, že ho nevidí a dokonce se tím veřejně chlubila. Inu, když vás nepochválí ostatní, musíte sami. V záchvatu nadšení na sebe taky práskla, že doménu zabavila čistě a pouze kvůli těm skladbám, které blogu poslali zmínění vysocí představitelé labelu.
Aby o ní nepochyboval už vůbec nikdo, rozhodla se, že celý případ zapečetí a znemožní právnikovi Dajaz1 získat o něm jakékoli informace nebo třeba jen nahlédnout do původního soudního příkazu. Doporučuju přečíst celý článek na TechDirtu - tolik fantastických nápadů v rámci jednoho případu se jen tak nevidí.
Sice už snad chápete, proč jsme ve srabu i když ACTA neprojde, ale další článek i přesto věnuju dalším třem velmi bizarním případům souvisejícím s copyrightem. Celá paleta téhle problematiky je totiž nesmírně pestrá a byla by škoda vás ochudit o argumentační munici.
