SOPA aneb jak rozbít Internet - část I.

Cítíte ten smrad? To si zábavní průmysl a jeho loutky RIAA a MPAA nemohou pomoct a snaží se svoje nahnilé obchodní modely udržet při životě. Tahle nekro-nostalgie se už sice táhne neuvěřitelně dlouhou dobu a vzniklo kvůli ní tolik různých hybridů, že se v nich běžný člověk prakticky nemůže orientovat (ACTA, HADOPI, COICA, Millenium Act atd.), ale tentokrát jde opravdu do tuhého. Kongresu USA se totiž povedlo namíchat tak úžasný mišmaš nevzdělanosti a krátkozrakosti, že se mu může reálně povést rozbít Internet (nemluvě o tom, že by zábavní průmysl dostal ještě volnější ruku při cenzurování prakticky čehokoli, viz připravovaná část II.). Použití takového slovníku je hned z několika důvodů opravdu na místě a první z nich si probereme v dnešním článku.



(Pokud se vám nechce číst, můžete kliknout na video výše. 4 minuty zvládnete a nedozvíte se sice vše, co v tomhle článku, ale to podstatné ano. Jestli ale máte čas a vůli, pustíme se do toho, proč je SOPA fail, podrobněji.)

Stručně řečeno vznikli sourozenci SOPA a PROTECT-IP proto, aby majitelé copyrightu dostali možnost blokovat přístup na weby, které se zaměřují na jeho porušování.

Jelikož jsou v hledáčku především zahraniční weby, inspirovali se soudruzi u velkého čínského firewallu a k blokování tak bude docházet na úrovni DNS. Pokud se tak vydáte na běžnou www adresu, dostanete krásně barevný banner. Místo toho však "stačí" přímo zadat DNS adresu, tedy číslo ve formátu 194.71.107.15 a jste, kde jste chtěli. Na Redditu už dokonce existuje seznam domén nejdůležitějších webů a další sajta zase nabízí další způsoby, jak blokaci DNS obejít. Systém zástupných adres, díky kterému si nemusíme pamatovat dlouhé cifry, má ale své opodstatnění a pokud ho začneme obcházet, hrozí držkopád do několika velkých bezpečnostních jam. Dost z těch, kteří stáli u vzniku Internetu tak proti SOPě aktivně vystupuje a právě od nich pochází výraz "rozbít".

Neautorizované streamování by dostalo upgrade na těžký zločin a zmizela by "oáza klidu", kterou poskytoval Millenium Act stránkám, které se o odstraňování chráněného obsahu alespoň snažily (tedy důvod, proč pořád funguje třeba YouTube).

To nejlepší samozřejmě na konec: internetoví provideři a majitelé webů by měli za povinnost bránit svým uživatelům ve zveřejňování chráněného materiálu a de facto by nesli zodpovědnost za cokoli, co by jim filtry proklouzlo. Nebavíme se ale jenom o nějakých drobných blozích. Kudlu na krk totiž dostanou i vyhledávače nebo sociální sítě. Pokud majiteli copyrightu přijde, že daná stránka nefiltruje dostatečně, může soud třeba utnout přívod peněz z reklamy nebo od sponzorů.

Důsledků tohoto aspektu je několik. Jednak povedou zvýšené náklady k menšímu počtu nových projektů a ty existující by mohly dost dobře zbankrotovat. Jednak by v praxi bylo možné dosáhnout zastavení činnosti webu uveřejněním odkazu třeba na Pirate Bay v komentářích. Pokud je člověk megaloman, mohl by jít třeba po YouTube. Když už, tak pořádně, bitches.

Nepřekvapí tak, že proti SOPě vystupuje množství významných lidí a společností, jako jsou Google, Yahoo!, eBay, American Express, zakladatel Wikipedie Jimmy Wales, spoluzakladatel Twitteru Evan Williams a další.

Takhle načrtnuté to ale leckterým lidem nejspíš pořád přijde docela neškodné:

"Není přece možné, aby třeba hudební vydavatelství nechalo zavřít celý web kvůli videu, na které ani nemá práva! Nebo kvůli skladbě, kterou webu samo poslalo! Nebo aby se to celé vymklo z rukou a obžalovaný neměl po dobu jednoho roku přístup k vlastnímu soudnímu spisu!" Samozřejmě, že to možné je a jak uvidíte ve druhé části, už se to děje. Hip, hip, hurá


Použité zdroje:
Knowyourmeme - Protect IP Act / Stop Online Piracy Act
Motherboard - Break In Case Of Censorship 
Reddit - SOPA Emergency List 

Národní arogance, nebo sladké pečivo? (update)

(v případě přednostního zájmu o update doporučuji sescrollovat na konec článku)

Nechutné množství lidí si myslí, že není problém mít oboje. Jejich vlastní nevzdělanost a vyspělost naší civilizace jim ale křiví výhled. Máslo a cukr, které jsou totiž potřeba na opravdu výborné sladké pečivo je občas potřeba dovážet. Omezení dovozu se ale nemusí projevit okamžitě, másla může být dost, jaká by byla cena bez cla se nejspíš není, jak dozvědět a domácí výrobci si spokojeně funí. A to naše, domácí, národní, to je přece nutné chránit (nikoli arogantně zvýhodňovat, pozor na terminologii)!

 

Mysleli si to i Norové a ejhle, letos jich bude hromada bez dortíků a buchet (případně si dosaďte jinou potravinu, hnidopiši). Nejde sice o nejaktuálnější věc, ale dnešní článek na Novinkách mě přiměl téma trochu rozebrat. Abyste tedy věděli: v Norsku  platí famózní omezení mimo jiné na dovoz radosti z pečení. Většina prodávaného másla musí být domácí, dovozní kvóta stačí tak na namazání tří jednohubek a celní sazba přetéká přes 25 %.

 

Jsem smířený s tím, že většina lidí o Bastiatovi nikdy ani neslyšela a tak si podstatnou část života myslí, že dovozní cla a podobné failshity jsou věc prospěšná a že když izolujeme celý národ, začnou najednou ekonomické zákony fungovat jinak a všichni budou žít lépe, zdravěji a všude zavládne láska. Pořád mě ale překvapuje, jak tupí musí lidi být, aby si totéž mysleli i když se naplno projeví důsledky takového přístupu. Třeba tato madame na svém blogu nejprve obsáhle píše o norské dovozní politice, pak přejde k popisu nastalé situace a celé to neuvěřitelně stupidně zakončí větou "Norsko razí trend lokálních [ . . . ] potravin, a to je dobře." Ano, nedostatek potravin způsobený špatnou politikou je extrémně příjemná věc.

Jaktože nikoho nenapadlo hnát to ještě dál a stanovit si pro sebe vlastní importní kvóty na všechno? Koneckonců, jak by se všem žilo perfektně, kdyby byli odkázáni jenom sami na sebe a ostatní by jim nedělali konkurenci. K čertu s dělbou práce!

Tisk to samozřejmě celé korunuje svou tupostí, kterou ještě prodává jako vzdělanost. Výše odkazovaný článek na novinkách třeba popisuje opatření norské vlády, která dočasně snížila dovozní cla a zrušila mléčné kvóty, jako drastická. Zmíněné kvóty pak údajně měly bránit zahlcení trhu s mlékem. Musím uznat, že mě už hodně dlouho štvou záplavy procesorů, banánů a aut, na která žádná cla nejsou. Och, kéž by je naše vláda zavedla. 

Většinu lidí ani nenapadne se na kvóty dívat jako na něco, co ve skutečnosti jenom bránilo tomu, aby relativně neschopní zemědělci zbankrotovali, přestali si užívat neférových výhod, které jenom okrádají ostatní a začali se věnovat něčemu, v čem budou výděleční i bez mafiánské pomoci státu. Samozřejmě, že jestli zůstane failshit failshitem, bude si většina lidí i nadále myslet, že cla jsou mocinky fajn a že ochranou státu před tím zlým okolním světem (nikoli izolací, zase ta terminologie!) se všechno bude jenom zlepšovat. A vůbec, Old Spice! Jako důkaz místo slibů se podívejte třeba na Severní Koreu, jak hrdinně vzdoruje nátlaku imperialistického konzumerismu!

Update: Idnes omezeností svých redaktorů zcela owní. Místo něčeho smysluplného jako "Nekončící máslová krize ve Skandinávii ukazuje absurdnost tamních zákonů v celé jejich kráse" se tak může průměrný texaský traktorista dočíst, že "Nekončící máslová krize ve Skandinávii vyvolává u lidí činy na hranici zákona."

Červený kříž zvažuje ochranu 8bitových obětí

U nedávného článku na Kotaku jsem si byl nejdřív skoro jistý, že jsem ho špatně pochopil. Skoro to totiž vypadalo, že Červený kříž napadlo zkoumat dodržovaní lidských práv a Ženevských úmluv ve videohrách. Několik si jich vybral (třeba zástupce sérií Call of Duty a Battlefield) a vcelku nepřekvapivě zjistil, že na nějaké humanitární úmluvy se v nich vůbec, ehm, nehraje.

Nejčastěji si výzkumníci odškrtávali mučení, zbytečně brutální zbraně nebo zabíjení neozbrojených. Populární bylo i ničení kostelů a mešit. Někde tady jsem si už bohužel byl zcela jistý, že jsem text pobral dobře. Pro jistotu mě ale ještě dorazilo vyjádření výzkumníků, které výsledky údajně "nepřekvapily, ale zarazilo je do jaké míry jsou ve hrách lidská práva ignorována". A dva krát dva je čtyři, ale taky méně než 5 a více než 3, pravda.

Vypadá to, že se Červenému kříži povedlo najít hypotetickou okliku pro regulaci násilnosti ve hrách. Nakonec se sice rozhodl celou věc nechat tak a spíše nahlížet na hry jako na nástroj šíření osvěty o ozbrojených konfliktech, ale život je pestrý a tak se nakonec může stát cokoli. Kdyby organizace svůj postoj změnila a u tvůrců her se nesetkala s kýženou vstřícností, neměla by problém ovlivnit příslušné legislativní procesy po celém světě (vsadím se, že v Německu by šla vláda hodně na ruku, viz jejich alternativní obaly her).

Kdyby třeba neuspěl ani tam, pořád zůstává to nejúžasnější - omezenci, kteří volají po omezení násilí ve videohrách dostali úplně nový typ argumentační munice (nebudu se pouštět do toho, proč je regulace videoher naprosto absurdní - pokud to někdo vnímá jinak, nepřesvědčím ho o opaku). Argument, že by stačilo přestat používat reálné historické události by samozřejmě ihned padl. Když už by svou ochranu dostali kromě skutečných lidí i ti 8bitoví, proč by si ji nezasloužili i ti z budoucnosti nebo z jiné planety? I mimozemský bordel z Na Pali 22. století si přece zaslouží svou důstojnost.

Můžu tak jenom doufat, že průměrný texaský traktorista se k téhle informaci ani nedostane. Dovedu si živě představit, jak by ho štvalo, že se někdo ve Virtua-Kongu chová k jeho virtua-pals nějak špatně, gawd damnit! Vzhledem k tomu, jak se v USA poslední dobou kašle na ústavu, si myslím, že i nedávné rozhodnutí tamního nejvyššího soudu, který potvrdil, že videohry jsou chráněny podle práva na svobodu projevu nám může být houby platné.